Tobíkův porod 

Pár let zpátky 3 dny peklíčka aneb život je to, co se nám deje, zatímco jsme si tak nějak něco zbožně přáli.

Tobíkův porod (30/7/2017 - 2:51)

Celé těhotenství jsem se cítila skvěle, žádné zvracení ani zdravotní komplikace. Když mě pálila žáha, stačilo se s panem pupíkem domluvit, a posunul se kousek dál a byl klid. 

Dva měsíce před porodem jsem byla ještě na finální části tantrickeho vycviku Empowered woman u Sarity.

Ofiko termín grande finále 25/7. Nebyla jsem si jista kde rodit, že teda doma to bylo nad slunce jasné, jen jsem nebyla rozhodla jestli v Praze, nebo na chalupě v Krkonoších, pro jistotu jsem měla domluvené dvě porodní asistentky, což byla klika, protože Natálka z Prahy dostala brutus chřipku, takže by stejně přijet nemohla. 

Měla jsem pocit, že jsem dobře informovaná, připravená díky dechovým technikám, předporodním kurzům, práci s bolestí atd. 

Ale to co mě čekalo by mě ani v nejhorší noční můře nenapadlo.

Hlenová zátka odešla ve středu 26/7 kolem deváté večer u písničky Jump od Madonny, takže jsme začali jásat a nafukovat bazenek atd., od půlnoci mi začaly postupně chodit kontrakce čím dal silnější a častější, ale ještě jsme je nepočítali, a dalo se všechno dobře prodýchat. Ve čtvrtek 27/7 kolem 18h přijela Martina, má krkonošská porodní asistentka na vyšetření a zhodnotila, že jsem otevřená na jeden prst!!! (jako COŽEEE???🤦🏼‍♀️), v pátek na dva prsty (a dokonce si Tobík udělal pohodičku, a otočil se na pravý bok), snažila jsem se odpočívat, střídat chůzi, vanu, bazenek, na slovo “poslíčci” jsem začala být alergická, v pátek jsme šli na procházku, ta mi udělala dobře, a trochu jsem se i prospala, z pátku 28/7 na sobotu 29/7 v noci mi nejspíš odtekla voda, ale ani to tomu moc nepomohlo, a byla jsem pořad otevřená jen na 2cm, takže jsme s Martinou zhodnotily, ze to doma nedám, a že jedeme do porodnice v Jilemnici (už jsem byla kantáre a nechtělo se mi jezdit někam daleko), dorazili jsme tam (s Jankem a kamarádkou Hankou, které se porad dokola ptali jestli náhodou neni dula) ve 14:30, a mezi 18-19h, mi dali první umělý oxytocin, ale protože to pořad nejelo tak jak mělo, tak pak ještě několikrát, ještě si z toho doktor dělal legraci, že tolik ještě asi nikomu nedali. 

Při vnitřním vyšetření si doktor nedělal servítky, že to asi jako mělo pomoct 🤯, ale i s oxytocinem jsem se otvirala moc pomalu, bolesti do beder byly nesnesitelné (umělý oxytocin výrazně zesílil kontrakce, a do toho měl Tobík pořád špatné postavení), a měření na monitorech vleže jsem vyhodnotila jako jedno z nejhorších mučení jaký kdo mohl vymyslet. 

O půlnoci jsem byla otevřená na 8cm, místní porod.asistentka i doktor ve mě pořad rejdili, a snažili se hrdlo otevřít manuálně, taky proběhl čípek na uvolnění, ale nedokážu zhodnotit po předchozích zásazích jak moc byl efektní. 

V jednu ráno jsem začala hledat polohu na vytlačení, a nakonec jsem skončila v polosedu na koze s nohama nahoře, s nastrihem, tlacenim na břicho, a když začal doktor vyhrožovat zvonem, tak jsem v posledních par minutách zmobilizovala poslední zbytky sil, urvala jsem to, a dala jsem to bez zvonu. 

Měl teda děsivou bouli vpravo na hlavě, ale srovnalo se to hned během následujícího dne (škoda, že jsem tehdy neuměla kranio, myslím, že by jsme si v dalších letech ušetřili spoustu probdělých nocí). 

Jediný pocit z toho všechno byl: “konečně ty nesnesitelný bolesti skončily, přežili jsme to a vypadá, že má všechno na správném místě.” 

Vlastně se vůbec nedivím, že se můžou ženy cítit znásilněně, neřekla bych, že jsem se tak úplně cítila (i když Janek mi řekl, že to tak vlastně vnímal - hroznou bezmoc, když cizí chlap strkal ruce do jeho ženy a ty tomu máš přihlížet), měla jsem tam svého muže a kamarádku, ale to že jsi v nemocnici spíš jako kus čehosi než člověk, to tam bylo. 

Takhle skončil můj sen o orgasmickym porodu do bazénku 😭.

Doktor mi řekl, ze důvod proč jsem se neotvírala je ten, ze jsem staršího data (bylo mi 37), takže co bych chtěla, a že moje děloha je už za zenitem. 

A na Janka pomrkával jak bude rad, ze mě moc pěkně zašil. 

Stehy mi samy nevypadly, jak sliboval, ale musela mi je doma vyndávat po 14ti dnech Martina, protože tam zarostly. 

O jizvě a o cestě k obnovení citlivosti vím své. 

Naštěstí doma už mé hormony lásky naskočily, a i kojení díky Monice udělalo svou práci 🙏, ale trvalo mi to dlouho, než jsem to cele pustila a přijala jako fakt, že život nám vždy nedává jen to, co si přejeme, ale hlavně to, co potřebujeme. 

Nejspíš díky velkému množství umělého oxytocinu má neuro vývoj lehce zpomalený, takže se nyní snažíme cvičit propojování hemisfér z One Brain kineziologie (ejhle jak se výcvik hodí), největší hrotky jsou s přecitlivělostí, nikdy člověk neví co ho rozhodí, ale řekla bych, že od té doby co praktikujeme kranio a InnerDance sleeping playlisty tak vnímám změny. 

Nebo že by to bylo mnou? No těžko říct. 

Taky dřív měl hodně často noční běsy, ze kterých ho nešlo téměř vůbec probudit, ale teď už se to děje min a min, nebo pouze když má vysokou horečku. Na základě toho všeho jsem čekala s očkováním Hexy až ve 3,5letech, ale po druhé dávce začal šilhat a po 2 letech skončil na operaci, která byla naštěstí úspěšná.

InnerDance sleeping playlisty mají dobré výsledky (nejen) u dětí s ADHD, s autistickým spektrem aj. neurovyvojovych poruch. 

Kraniosakrální biodynamika umí velmi pomoci po porodu pro miminko a rovněž pro maminku, pomáhá uvolnit napětí v tělíčku, srovnáním lebečních švů do správného postavení atd. více info zde Těhotenství, miminka a děti 

Pokud byste měli zájem zkusit to, ozvete se mi zde Kontakty.

www.maave.cz 

#porod

#porodnipribeh

#zivot

#skolazivota

#ester_maave 

#innerdance_cz 

#innerdance